Helena Vatanen – mezi řemeslem a uměním.

Tero Huotari

Helena Vatanen je finská umělkyně žijící v Praze. Vystudovala uměleckou školu Maa (2000 – 2004), která se nachází na malebném ostrově Suomenlinna v Helsinkách. Poslední rok studia strávila v Holandsku. O výtvarné umění se zajímá od útlého věku, kdy žila v rodném Joenssu. Pro pochopení uměleckého výrazu Vatanen musíme vnímat dva neoddělitelné aspekty její tvorby - řemeslo a styl. Ovládá malbu a rozumí klasickým technikám, realismu i abstrakci. Vedle tradiční krajiny se vždy zabývala i portrétem, formálním a experimentálním, vyjadřujícím různé polohy lidské existence a sociálního postavení.

Od roku 2004 se v jejích dílech začíná prosazovat řemeslo. V Nizozemí začala dekorovat cembala pro stavitele historických nástrojů Jukka Ollikku, zároveň její tvorba našla výraz v expresivní abstrakci. Začala experimentovat s materiálem. Při práci na výzdobě cembal hledala odpověď na otázku, v čem spočívá rozdíl mezi dokonalým výtvarným řemeslem a uměním, protože až do období romantismu tento rozdíl nebyl vnímán jako problém.

Vatanen nyní pracuje se stejným materiálem jako stavitel cembal - se dřevem starým desítky let - a tradiční metody kombinuje neočekávaným způsobem. Např. vytváří abstraktní tapisérie ze dřeva, které protkává pomocí drátků (při této činnosti se několikrát poranila). Malba přetrvává, malé kousky dřeva doplňuje barvou a vytváří tak mozaiku. Jedno dílo tvoří až 2500 dřevěných částí. Při práci se dřevem a kovovými háčky si připomněla svou babičku, která podobně jako nyní ona, kdysi háčkovala svetry pro vnoučata – s jediným rozdílem a tím je rozdílný kontext směřování.

Tato nová fragmentárnost vyžaduje vytrvalost a čas, která bývala vlastní řemeslným mistrům, kteří v dnešní době již téměř úplně vymizeli pod tlakem požadavku na výkon a rychlost. Jako kritiku fragmentace společnosti lze chápat její dílo Skládačka - Puzzle, kde dřevěné součásti namalované expresivní černou a bílou barvou s několika barevnými skvrnami a popsané slovy, lze rozkládat a znovu skládat do jednoduché a krásné formy – jakéhosi pomníku ticha. Tudy podle mého názoru se bude vyvíjet další tvorba Heleny Vatanen.